Jde si naplánovat start naší cesty?

Jakmile začneme mít výčitky, poté co vyjíme celou lednici nebo začneme vypadat spíše jako chodící želatina, zadáme si do našich chytrých vyhledávačů, jak shodit tahle protivná kila navíc, odolat čoko-svůdníkům a jak najít v sobě motivaci, která přetrvá a neskončí první procházkou kolem sušenek, které jsme otevřeli samozřejmě pro návštěvu/děti/ přítele nikoli proto, že na ně máme chuť. Kromě dlouhé řady "stoprocentně funkčních" prášků na hubnutí, slev do fitka shodou náhod zrovna v našem městě nebo osvědčených diet, nás strýček google odkáže na hromadu článků o tom, jak začít cvičit, najít v sobě tu správnou motivaci ze dne na den s hromadou tipů navíc. Opravdu nám takové články pomůžou?

 ~ Na začátku článku, bych chtěl zdůraznit, že proti takovýmto článkům opravdu nic nemám. Ano, každý je jiný, na každého platí něco jiného a věřím, že jeden takový článek pomohl některým lidem, dokázat něco úžasného. Já se chci ale teď řídit svými zkušenostmi a vlastním pohledem na danou věc, pro ty, kteří mají výčitky, že jim nikdy články nepomohly a tak se cítí,  jako ztracený případ.

S chutí otevíráme takové články a doslova hltáme každé slovo, ještě aby ne, přeci nám to dodá konečně tolik potřebnou motivaci! Nedokážete si představit, kolik jsem takových článků takhle projela já. Všechny jsou si plus mínus podobné: "napište si seznam, proč to vlastně děláte, nehledejte obdiv u ostatních, udělejte si radost sportovním oblečením vyhrazených pouze na cvičení, nepřetáhněte start,..." U mě to skončilo tak, že sem si sice koupila tuny sportovního oblečení, a tím vyšťavila peněženku, ale s oblékáním těchto nových úborů už to tak lehké nebylo. Jednoduše řečeno, tyhle články pro mne nikdy nebyly efektivní. Když jsme do věci nově zapálení, můžeme číst co chceme a máme pocit, že nám to přidává na motivaci, všechno nás utvrzuje v tom, že konečně přišel ten správný čas a  těch sušenek se prostě už nedotkneme! Chci tím říct, že je hodně lehké utvrzovat takové to prvotní nadšení. A troufám si říct, že i když nám to v danou chvíli nepřijde, tyhle články na nás nemají žádný vliv ať v nich najdeme jakkoli převratné informace. Nenajdeme totiž trvalou motivaci, ale spíše se utvrdíme v pobláznění. Neříkám samozřejmě, že to není dobře. Dříve jsme přeci také utvrzovali své pobláznění vystavováním fotek a plakátů vlasatého idola, přestože si nás získal už při zveřejnění prvního hitu. Nějak podobně na mě působí tyhle "motivační boosty", které stejně jako to pobláznění opadne.

A co tedy udělat k nalezení opravdové vnitřní motivace? Podle mě je důležité uvědomit si jestli to myslíme vážně nebo ne. Takhle jednoduché to je. Takových poblázněných začátků, které rychle opadly bylo už opravdu mnoho. Ať to bylo cvičení nebo jídlo, bereme to jako "odbytí si toho nepříjemného" a s takovým přístupem nelze dojít daleko. Prostě a jednoduše nám chybí něco, co je důležitější než jakkoli silná motivace nebo to nejúčinnější cvičení, a to pocit štěstí. To je podle mne opravdovým pohonem. Když člověka baví to, co dělá, nemusí přeci podvádět, ať je to v jídle nebo při cvičení. Tím samozřejmě neříkám: "kašleme na to a vraťme se ke kámošce čokoládě", právě naopak. Teď teprve stojíme před tím největším problémem. A to, jaký sport si vybrat, aby nás bavil? Prostě zkoušejte. Nabídka je opravdu velká, takže v tomhle žádné výmluvy nechci slyšet! Žádné, že nás to nebaví, nemáme na to dostatečný talent nebo, že za to může ta raketa a ne my. Samozřejmě některé sporty zrovna nebudou šálek každého, ale na druhou stranu nemůžeme každou činnost ihned odsoudit. Nejen že nás udrží daleko od sušenek a jiných lákadel, ale také pro sebe něco děláme a hlavně nás to baví!  Myslím, že namísto rozplánování toho, co jaký den budu dělat, člověku více pomůže brát to jako samozřejmost, protože velmi důležitý je i přístup. Když cvičení nebo sportování budeme brát jako součást našeho běžného dne nebudeme mít důvod vynechat sport, protože proč bychom odstřihávali kousek našeho dne? Neberte to jako krok navíc, který můžu vynechat, ale spíše jako samozřejmost nebo denní rutinu.

Vím na co se mě teď zeptáte: "A co otázka stravování?". Ráda bych řekla, že můžeme jíst cokoli, na co dostaneme chuť, ale to bohužel nemohu. Každý jsme totiž jiný. Někdo má rychlý metabolismus a někomu naopak stačí se nadechnout v přítomnosti čokolády. Ale rozhodně bych nedržela diety a stále si dopřávala nějaké dobroty. Ovšem samozřejmě všechno má hranici a jak jsem již naznačila, každý tu hranici má někde jinde. Proto je jen a jen na každém z nás, najít tu naši hranici a podle ní se řídit. Ale podělím se s ještě jednou pozitivní zprávou. Když do námi vybrané aktivity dáme všechno budeme tak unavení na otevření sušenek, ale také na ně nebudeme mít takovou chuť. Nevím čím to, ale po sportu u mne klesá chuť na "prasárničky". Takže sportu zdar!